Větší neznamená automaticky lepší
K tomuto příspěvku mne tak trochu vyhecoval Karel Gargulák, když jsem mu den před Štědrým dnem radila, aby si vzal taky konečně dovolenou, na chvíli hodil za hlavu problémy vzdělávacího systému a prostě si odpočinul.
Tento text jsem začala psát během dovolené v Maroku. Když vidíte, jak zde někteří lidé žijí a jaké mají možnosti, uvědomíte si, jak jste rádi, že jste se narodili v Evropě. V této perspektivě se aktuální záležitosti našeho vzdělávacího systému zdají být nepodstatnými.
Mezi odborníky v české vzdělávací "bublině" se všeobecně přijímá jako fakt podložený daty, že výsledky vzdělávání jsou u nás do značné míry ovlivněny sociálními podmínkami a že rodiče mají různá očekávání od školy v závislosti na vlastním vzdělání a ekonomickém postavení. Některé školy dokáží lépe pracovat s rozdíly danými sociálními a kulturními podmínkami žáků, jiné méně. I u nás tedy záleží do určité míry na tom, do jaké rodiny se narodíte a kam chodíte do školy. Jednou z příčin je roztříštěnost a velká autonomie škol a množství zřizovatelů, což jsou v drtivé většině obce u mateřských a základních škol a kraje u středních škol. Sám ministr školství často říká, že ministerstvo nemá moc nástrojů, jak české školy řídit. S trochou nadsázky si každý zřizovatel vytváří svůj vlastní malý vzdělávací systém.
Na podzim vyvolal debatu ministerský návrh změny zákona, ze kterého by vyplývala povinnost sloučení některých škol. V případě, že v obci je více škol, nemohla by samostatně existovat škola s méně než 200 dětmi nebo žáky. Zaznívaly zejména argumenty opírající se o ekonomickou efektivitu. Ať už to s tímto návrhem dopadne jakkoliv, protože lidová tvořivost poslanců je těžko odhadnutelná, zásadní pro další úvahy musí být především kvalita škol a to, jaké podmínky vytváří pro fungování škol zřizovatel. Někdy se pozitivní změny ve školách dějí navzdory tomu, co vymyslí na ministerstvu a zřizovatelé. Jindy nevhodné zásahy politiků rozbourají to, co se podařilo dole v terénu vytvořit.
Za mne neplatí předpoklad, že větší zřizovatel znamená automaticky lepší zřizovatel. Neplatí vždy, že větší zřizovatel se postará o své školy lépe než malý zřizovatel. Neplatí vždy, že velký zřizovatel zajistí školám servis v rámci nepedagogických činností, což je například správa budov, dotační management nebo veřejné zakázky. Návrhu na slučování škol rozumím zejména z hlediska ekonomiky a nároků kladených na ředitele škol. Cílem ale nesmí být slučování pro slučování. Školy poskytují veřejnou službu, proto musí být definované alespoň minimální standardy, jak mají jednotliví aktéři v českém decentralizovaném systému fungovat. Není možné, aby si stejné zákony vykládali jinak třeba na východě ČR a jinak třeba na západě ČR. Jenže v praxi se odlišuje přístup zřizovatelů k vlastním školám. Liší se také výklad toho, co je a není úkolem obce s rozšířenou působností.
Karel Gargulák často hovoří o nutnosti zajistit depolitizovanou profesionální správu škol. Představuji si to tak, že by cílem mělo být co nejlepší fungování celku, nikoliv konkurence mezi školami. Konkrétně se to může týkat třeba kapacit a spádovosti škol. Například v situaci, kdy nikdo neřídil přijímání uprchlíků z Ukrajiny do škol v určité lokalitě, vyvolávala tato krizová situace zbytečné napětí a konkurenci mezi školami. Dalším příkladem, kdy by depolitizovaná profesionální správa škol opravdu pomohla, je výběr ředitelů škol, což je nyní v kompetenci zřizovatele. Minimálně jako první krok ke zlepšení stávajícího systému by pomohlo, kdyby Česká školní inspekce měla u výběru ředitelů škol právo veta.
Chápu, že návrhy na jakékoliv změny vyvolávají obavy u těch lokálních aktérů, kde místní systém funguje dobře. Tam, kde to nefunguje, vyvstávají obavy, že řídit to budou nekompetentní lidé a celkově dojde ke zhoršení. Dobrovolná lokální partnerství jsou zajímavou cestou pro ty, kteří ví, co chtějí a dokáží se na tom domluvit. Ostatním zbývá jen závidět a pozorovat, jak se ještě více rozevírají pomyslné nůžky v tom, v jakých podmínkách školy fungují a jak se chová zřizovatel.
Co s tím? Je dobře, že jsou u nás experti, které baví o tomhle přemýšlet, pracovat s daty a předkládat návrhy řešení. Co se s těmi návrhy stane, je v rukou politiků. Chování politiků na úrovni státu je těžko predikovatelné. Poslanecká sněmovna nedávno ukázala, že poslanci se snadno dají strhnout populismem a jsou schopni vyplodit rádoby jednoduchá řešení. Na konci roku vymysleli, že v ČR máme ve školách cizince dvou kategorií – uprchlíky před válkou na Ukrajině a ty ostatní. Místní záležitosti jsou na lokálních politicích, ani zde není nouze o bizarní situace. Politiky volíme ve volbách. Jenže na čem se dá získat ve volbách více hlasů? Na vzdělávací politice založené na datech, nebo na rádoby jednoduchých populistických řešeních?
Autor: Markéta Hendrichová
Odkazy:
Seznam zprávy: Třetina obecních škol se má sloučit nebo zanikne
Seznam zprávy: Vrací se zvláštní zápisy pro Ukrajince. Hrozí, že část dětí se do škol nevejde