Zápisová turistika – chyba není na straně rodičů
Městská část Praha 6 se soudí s Magistrátem hlavního města Prahy, předmětem sporu je legálnost řešení tzv. zápisové turistiky. Důvodem restriktivních opatření je převis zájemců o docházku do základních škol na Praze 6 oproti kapacitám tamních školách. Do spádové školy se mnohdy nedostanou děti, jejichž rodiny v místě opravdu dlouhodobě bydlí. Místní radnice chce proto zkoumat, zda si lidé nezapsali trvalý pobyt tzv. účelově. Účelovým jednáním má být snaha získat místo v základní škole, kterou rodič preferuje. Praha 6 je mediálně nejznámější příkladem zápisové turistiky, ale rozhodně není osamocena. Tenhle problém však nemá jednoduché řešení.
Popišme si nyní další související záležitost, a to úplnou absenci spádové školy. Docházka do základní školy a do posledního ročníku předškolního vzdělávání je povinná. Obec může zřídit vlastní školu nebo se domluvit s jinou obcí na společném spádovém obvodu nebo zřídit školu společně s jinou obcí (to je pak tzv. svazková škola). Po sametové revoluci došlo k osamostatňování mnoha malých obcí, které historicky školu neměly. Stává se, že tyto obce jsou bílým místem na mapě spádovosti. Občané těchto obcí se potom při zápisech do škol stávají občany druhé kategorie, protože musí čekat na volné místo a nemají garantováno místo ve spádové škole, protože takovou školu prostě nemají. Starostové některých obcí si jsou vědomi, že neplní svou zákonnou povinnost, ale nenacházejí partnera u obcí, které školu zřizují. Důvodem mohou být právě nedostatečné kapacity školy. Z občanů se pak nuceně stávají tzv. zápisoví turisté. Tím se nám oba problémy, tedy zápisová turistika a absence spádovosti, začínají prolínat.
Podívejme se nyní na problém z pohledu jednotlivých aktérů.
Obec zřizující školu má pro své občany místa zajištěna. Provoz školy znamená finanční náklad, aktuálně není definována povinnost využít na provoz školy přesně ty prostředky, které obci přijdou v rozpočtovém určení daní. Obec může tyto prostředky použít pro školu, ale třeba také na opravu chodníku. V brzké době má dojít ke změně financování nepedagogických pracovníků (to jsou třeba školníci, uklízečky a kuchařky), nově bude jejich platy zřejmě hradit obec. Politici v obci, která má školu, logicky nemají zájem mít společný spádový obvod s další obcí, zejména pokud se jsou kapacity školy už i tak na hraně. Když se začnou objevovat zápisoví turisté, politici začnou vymýšlet restrikce, aby zajistili místa pro své občany.
Starosta obce nezřizující školu by se v lepším případě chtěl domluvit se sousední obcí na společném spádovém obvodu. Z výše popsaných důvodů se často dobývá do zavřených dveří. Pokud by chtěl v obci vybudovat novou školu, narazí na spoustu překážek. Pro malou obce je finančně velmi obtížné vytvořit novou školu a dotace jsou státem vypsány jen pro některé regiony. Když jsou v celém okrese dostatečné kapacity, obec dotaci na novou školu nedostane, máte asi vozit děti x kilometrů do mateřské školy a pak jet ještě do práce na opačnou stranu okresu. V horším případě vyhovuje status quo. Když jsou u sousedů dostatečné kapacity, přespolní občané se nějak vejdou. Problém s absencí spádové školy nikdo neřeší, dokud nepřeroste v zápisovou turistiku.
Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Přibývá rodičů, kteří se zajímají o školství a mají jasný názor na to, co od školy očekávají. V našem vzdělávacím systému existují velké rozdíly mezi kvalitou výuky a atmosférou v jednotlivých školách. Rozdíly mezi školami jsou i v metodách výuky, zaměření škol a v systému hodnocení. Je proto pochopitelné, že rodiče si chtějí vybrat a nechtějí mít přiděleno dle povinné spádovosti. Představa některých teoretiků, že všechny školy mají být stejně kvalitní, je sice krásná, ale v současnosti iluzorní. Není se pak čemu divit, že se rodiče ohrazují proti restrikcím zabraňujícím svobodnému výběru školy. Není chybou rodičů, že jsou rozdíly v kvalitě škol a není chybou rodičů, že v některých lokalitách nejsou dostatečné kapacity škol.
Zdroje:
Autor: Markéta Hendrichová