Zas je tu, jaro je tu, lidi šílí. Šprtaj se jak o život Cermat test.
Je jaro a rodiče deváťáků šílí. Stejně jako minulé roky tu máme jednotné přijímací zkoušky, kapacitní problémy a nervozitu. Význam devítileté povinné školní docházky je jakoby redukován na úspěch či neúspěch v testu ze dvou předmětů.
Způsob přechodu ze základní školy na střední školu a nabídku středoškolských oborů považuji dlouhodobě za jednu z nejproblematičtějších oblastí českého vzdělávacího systému. Proč máme jednotnou přijímací zkoušku stejnou pro všechny maturitní obory? Proč je zrovna ze dvou předmětů? Proč zrovna z matematiky a českého jazyka?
Středoškolské obory jsou u nás stále ještě koncipovány jako příprava na budoucí povolání. Přitom se však zvyšuje podíl mladých lidí, kteří po maturitě chtějí dál studovat. V dnešní době je normální, že za život několikrát změníme profesi. Ovšem naše středoškolské obory stále produkují podobně zaměřené speciality, jako produkovaly v porevolučních devadesátkách, kdy odborně zaměřené střední školy se jevily smysluplně z hlediska okamžitého uplatnění na trhu práce. Nevěděli jsme tehdy, jestli nebude zavedeno školné na vysokých školách a báli jsme se dopadů volné ruky trhu, takže odborná škola byla sázkou jistotu.
Proč mají budoucí zdravotní sestra a programátor dělat stejné přijímací zkoušky? A proč zrovna z českého jazyka a matematiky? Nedával by u zdravotnického personálu větší smysl test z biologie a nějaký pohovor o tom, zda tuto práci opravdu chce mladý člověk dělat a má pro ni osobnostní předpoklady? Není pro programátora angličtina důležitější než čeština a místo naučených postupů v matematice bychom se měli ptát spíše na logické uvažování? Dávalo by mi smysl, kdyby Cermat nabídl středním školám možnost využít jím připravené testy třeba z fyziky, biologie, angličtiny, všeobecných studijních předpokladů atd. Školy by tyto testy mohly použít, ale také nemusely. Jsem pro návrat ke školním přijímacím zkouškám na míru potřebám a zaměření konkrétního středoškolského oboru. Už dnes jsou mezi řediteli středních škol samostatně uvažující lidé, kteří kromě povinných Cermat testů používají vlastní školní část přijímacího řízení. Hodnocení jednotné přijímací zkoušky se na celkovém hodnocení splnění kritérií přijímacího řízení podílí nejméně 60 %, pro vlastní část přijímacích zkoušek tak zbývá nanejvýš 40 %. Jsou školy, které tuto možnost umí uchopit lépe než jen bodováním neobjektivních známek na vysvědčení. Mají třeba vlastní test či pohovor a nejedná se jen o maturitní obory, i pro přijetí na učební obor může být smysluplnější ptát se na něco jiného než jen na známky na vysvědčení.
Objevují se návrhy, aby se jednotné přijímací zkoušky psaly na základní škole a aby to bylo ještě před podáním přihlášky. Smysl dává to, že se třeba někdo podceňuje nebo je z rodinného prostředí, kde není moc zájem o vzdělávání, a dobrý výsledek testu by ho mohl motivovat k tomu, aby se přihlásil na "lepší" střední školu, než kam původně chtěl. Ovšem tento návrh nevyřeší, proč by měli psát všichni stejný test. Stejný test pro všechny obory nedává smysl. Nevyřeší ani to, aby si střední školy mohly do jisté míry vybírat ze zájemců ty, kteří mají lepší předpoklady a motivaci ke studiu daného oboru. A už vůbec nevyřeší to, že se část devátého ročníku na základní škole zredukuje na přípravu na dva testy, které jsou tak trochu náhodně vytrženy z kontextu smyslu a očekávaných výstupů vzdělávání na základní škole.
Dalším úskalím návrhu psát jednotnou přijímací zkoušku na základní škole jsou dozory. Když se test píše na střední škole, dá se předpokládat, že tamní pedagogové vykonávající dozor nad uchazeči o studium budou objektivní, protože jim z logiky věci jde o to, aby u nich na škole nakonec studovali ti nejlepší, takže nebudou mít zájem radit či jinak pomáhat. Je jasné, že při psaní testu na základní škole by nemohli dozorovat pedagogové z té samé základní školy. Muselo by dojít k výměně pedagogů mezi jednotlivými základními školami. Pamatuji, že taková "rotace" pedagogů po středních školách se testovala v roce 1998, když jsme povinně psali tzv. "sondu maturant". Byla to tehdy předzvěst jednotné maturity. No, a kolik let od té doby uběhlo, než se státní část maturitní zkoušky zavedla? Vzhledem k tomu, že roli hraje lidský faktor, není potřeba příliš rozvíjet, k čemu by mohla vést rotace pedagogů po více základních školách v rámci jednoho města nebo regionu za účelem dozoru při testování…
Rodičům většiny deváťáků jde pochopitelně o co nejlepší budoucnost svých dětí. A tak se příprava na dva testy stává alfou a omegou části devátého ročníku. Nervozita stoupá. Kapacity na atraktivních oborech nejsou dostatečné, resp. v Praze nejsou zcela jistě odpovídající zájmu a velikosti populace, jinde jsou třeba dostatečné kapacity na školách a oborech, kam se nikomu zrovna moc nechce.
V něčem jsme se přeci jen posunuli. Krokem v před je elektronické podávání přihlášek a elektronická komunikace mezi školou a rodinou. Hurá, konečně žádný drahý doporučený dopis a trefování se do otevírací doby pošty, ale pozvánka dorazí jednoduše elektronicky. Pokrokem je také možnost podat až tři přihlášky, resp. pět při volbě uměleckého oboru. Zvyšuje se tak šance na přijetí v prvním kole a odpadají stresy z tzv. přijetí na odvolání. Je však potřeba dobře uvažovat při psaní pořadí oborů na přihlášku. Nesmyslnost jednotného testu z českého jazyka a matematiky pro všechny maturitní (neumělecké) obory zůstává. A tak se většina deváťáků šprtá na dva testy.
Jaro je tu. Cemat je tu…
Autor: Markéta Hendrichová
Poznámka: Název článku je inspirován písničkou "Láska je láska" od Lucie Bílé